Zhruba před měsícem jsem se měl šanci zúčastnit akce pořádané spolkem AutoMat společně s radním Prahy 6 pro dopravu Ondřejem Matějem Hrubešem, kterému bych rád touto cestou také poděkoval. Stejně tak jako Městské části Prahy 6 za foto.
Akce byla pro veřejnost a její zaměření bylo jasné. Měla přiblížit jízdu na kole ve městě těm, kdo váhají, jestli je pro ně vůbec psychicky a orientačně možné a bezpečné jezdit po Praze na kole a nahradit tak jízdu autem a nebo třeba právě veřejnou dopravu.
Za spolek AutoMat bylo přítomno víc lidí. Naši školitelé se jmenovali Vratislav Filler a Zuzana Poláková. Těm, kdo kola neměli, byla zapůjčena sharingová elektrokola od firmy Lime. Díky své jasně reflexní barvě v provozu nepřehlédnutelná.
Akce probíhala delším školením než bylo původně v plánu, protože nás zastihl déšť. I tak se ale člověk nenudil. Naši školitelé byli ostřílení veteráni v přepravě na kole a bylo vidět, že Prahu mají najetou jako málokdo jiný. Zároveň však dokázali rozebrat a popsat skoro každou křižovatku z pohledu práva a značení. Za to mají můj obdiv. Aby také ne. Vždyť mají také nejvíc zkušeností s teoretickým plánováním a lobbingem na každém konkrétním kousku Prahy.
Po tom co jsme dorazili do cíle na Vítězné náměstí, probíhala debata, které jsem se zúčastnil jen chvíli. Chtěl jsem totiž dorazit zpět domů na Stodůlky ještě za světla. Právě na cestě domů jsem si však uvědomil, co mi vlastně nějak nešlo do řídítek.
Byly to samotné pruhy pro cyklisty, přátelé. Ne tedy jejich existence, ale umístění. Když totiž přijdete s požadavkem na úřad, že chcete víc cyklopruhů a úředník chce pod tlakem Magistrátu vyhovět, naplánuje pruhy kde? Ano správně. Tam kde je nejvíc místa. To bývají zpravidla širší silnice. Právě tam je ale doprava obvykle silnější. Řidičům se na těchto širších silnicích moc nechce dodržovat rychlostní limit a pokud na tyto širší komunikace umístíme metr široký cyklopruh, dost podstatně tím omezíme manévrovací místo pro auta a autobusy. Když je pak doprava silnější, cyklista může, nechtíc, ostatní (kdo dodržují pravidla) brzdit.
Na cestě z Dejvic jsem jel okolo své bývalé školky Slunná, vynořil se u zastávky Sibeliova a koukl se směrem k Vojenské nemocnici na cyklopruh vedoucí po této komunikaci, lehce se mi zatmělo před očima. Proč bych měl jezdit po hlavní komunikaci, když vedle mám krásnou, klidnou ulici Sibeliova vedoucí okolo ZŠ Norbertov. Dál přes Baterie, okolo Vojenské nemocnice na Vypich a pak dále pěšinami vychozenými od lidí směrem na Stodůlky.
Chápete kam tím mířím? Je totiž lepší najít si své vlastní bezpečné cestičky bočními, klidnými ulicemi napříč Prahou, kde doprava v podstatě neexistuje, než se zarytě držet pruhů, které nešly jinam dát.
Krásným příkladem poblouznění podle mě je i cyklo značení po ulici Bucharova od Motola směrem na Nové Butovice. Nahoře je pak naprosto nepřehledná změť čar, která děsí nejen cyklisty, ale i řidiče. Proto tady taky žádného “normálního” cyklistu nepotkáte. Já to ze zájmu jednou nahoru jel. Žádná hitparáda to opravdu není. Víte totiž kudy se lépe jezdí? Buďto podél golfových hřišť na levé straně Bucharovy, nebo například ulicí Nad Hliníkem. Toto se dá aplikovat prakticky kdekoliv v Praze.
Z objevování nových tras může být i celodenní výlet o víkendu. Když jsme byly děti, dobrodružství bylo za domem. Jako dospělí ho můžeme mít ve městě. Stačí odvážně šlápnout do pedálů jiným směrem, než je cyklopruh.
Další článek k této akci naleznete také na dopravni6.cz